Uveřejněno 23. května 2018, napsala Clarissa Morawski, publikováno na webu Resource Recycling, Inc. (https://resource-recycling.com/plastics/2018/05/23/inmy-opinion-a-business-case-for-deposit-return/)
Ve snaze snížit množství odpadu a zvýšit podíl recyklace se čím dál více oblastí obrací k systémům zálohování a zpětného odběru nápojových obalů. V těchto systémech spotřebitel zaplatí malou zálohu v místě nákupu, kterou opět obdrží ve chvíli, kdy prázdnou nádobu vrací k recyklaci.
Přestože jsou tyto programy úspěšné, historicky se výrobci nápojů, obalů, a obchodníci dlouhodobě a vehementně staví proti nim. Každý rok investují tyto skupiny miliony dolarů ve snaze zvrátit či zabránit rozšiřování existujících programů, či zablokovat návrhy nových zákonů.
Ale časy se mění a spotřebitelé a zákonodárci začínají klást nepříjemné otázky. V důsledku nedávného přijetí novelizované legislativy Evropské Unie (EU) ohledně odpadu budou nyní výrobci zodpovědní za minimálně polovinu nákladů na zajišťování balení pro své výrobky, a budou muset dosáhnout vyšších hodnot v oblasti recyklace (oproti sběru) do roku 2030. Konkrétně budou muset dosáhnout 60 procent pro hliník, 80 procent u oceli, 75 procent u skla a 55 procent u plastových obalů. Kromě toho se také výrazně zpřísnila metoda vypočítávání procentuálního podílu recyklace, což znesnadní umělé navyšování těchto výsledků.
V těsném závěsu za touto novelizovanou legislativou má v průběhu téhož měsíce dojít k přednesení směrnice o jednorázovém využívání plastů, které má omezit dopad některých výrobků z umělé hmoty na životní prostředí. Jedná se o novou evropskou legislativu, která se chce zaměřit na ty plastové předměty, které v mnoha případech přispívají ke krizovému znečištění moře.
Přestože zatím Evropská komise neřekla poslední slovo, tento návrh ukazuje, jakým směrem se chce vydat. Jasně také demonstruje, že EU si je vědoma nutnosti řešit tento problém. Předpokládá se, že tento návrh bude volat po rozšíření odpovědnosti výrobců (Extended Producer Responsibility –EPR) takových předmětů, jako jsou na příklad balonky, hygienické vložky, vlhčené ubrousky a cigaretové filtry. Komise chce také zakázat některé plastové výrobky, u nichž existují alternativy, jako plastové příbory, bavlněné tampony a tyčky pro balonky. Komise chce také prosadit požadavek, aby všechny nádoby na nápoje byly navrženy tak, aby jejich víčka a uzávěry zůstaly po celou dobu užívání výrobku spojené s nádobou.
Dále návrh nastavuje nový cíl pro rok 2025 v oblasti sběru plastových lahví ve výši 90 procent. Aby toho bylo možno dosáhnout, navrhují autoři dokumentu, aby členské státy nastavily individuální cíle pro sběr pro různé plány EPR, nebo zavedly zálohování. Dá se říci, že EU chce dát členským státům jistou míru flexibility v tom, jakým způsobem mohou dosáhnout těchto cílů; výrobci ale budou muset dříve nebo později převzít největší podíl této zátěže.
Všechny tyto kroky potenciálně znamenají zvýšení nákladů a snížení ziskovosti, což znamená, že ti, kteří budou bránit stávající situaci, zůstanou na potápějící se lodi: nápojové společnosti, které budou fungovat dál beze změn, mohou být krátkodobě úspěšné, ale nakonec je to potopí.
Tento článek poukazuje na obchodní výhody zálohování a zkoumá, jak může tato praxe pomoci společnostem získat větší kontrolu nad svými výstupy a náklady a snížit míru rizikovosti.
Zlepšení image značky
Stačí se jen podívat na pár odkazů, které vám nabídne Google, abyste viděli negativní dopady nápojových obalů na mořské živočichy. Existuje tisíce fotografií obalů z biologicky nerozložitelných plastů, které dusí naše oceány a vodní cesty, a které mnohdy pojídají i mořští ptáci.
Odpad z nápojových obalů nešpiní jen životní prostředí, ale i dobré jméno značky a společnosti, která do jeho růstu mnoho let investovala miliony (někdy i miliardy) dolarů. Společnosti, jako na příklad Coca-Cola, se čím dál častěji stávají terčem útoků nevládních organizací, kupříkladu Greepeace, které jim vyčítají jejich neochotu přestat používat jednorázové plasty. Tlak na hledání udržitelné alternativy se stupňuje.
Vzhledem k tomu, že lákají na odměnu za recyklování, jsou zálohové systémy osvědčeným nástrojem ke snížení množství odpadu, což může vést ke zlepšení jak image značky, tak i image jednorázových plastových lahví, na které čím dál tím více dopadají zákazy výroby a jejich zdanění.
Dosáhnutí cílů v oblasti množství použitých recyklovaných materiálů
Někteří výrobci si nastavují ambiciózní cíle co do množství recyklovaných materiálů použitých v baleních jejich nápojů. PepsiCo, na příklad, se ve své Globální politice udržitelných obalů výslovně zavázalo „dosáhnout nejlepšího poměru recyklovaných materiálů v hlavních nápojových obalech ve své třídě“. Další lídr průmyslu s nápoji, Coca-Cola, oznámila v červenci 2017, že chce zdvojnásobit podíl recyklovaných materiálů ve svých lahvích na 50 procent do roku 2030. A naposled 15. května tohoto roku se členové Evropské federace balených vod (European Federation of Bottled Waters – EFBW) zavázali ke sběru 90% všech PET lahví a minimálně 25 procent obsahu recyklovaných PET lahví při jejich novovýrobě.
I když tradiční recyklační systémy, které spoléhají na místní sběr tříděného odpadu a veřejné nádoby na tříděný odpad, obvykle dosahují vysokého podílu účasti, jejich úspěšnost co do důsledné a kvalitní recyklace a vlastního sběru je omezená. Podle údajů z posledních měření je medián a průměrný poměr mezi sběrem a recyklováním u devíti zálohových systémů v Evropě 90 procent. Zálohové systémy také mohou poskytnout stálý zdroj čistých druhotných surovin pro výrobu nových lahví, což může výrazným způsobem snížit uhlíkovou stopu obalu a pomoci výrobci zvýšit podíl recyklovaného materiálu v jejich obalech.
Minimalizace rizik
Zálohové systémy mohou také napomoci minimalizovat potenciální právní rizika, která by mohla výrobcům nápojů hrozit. Jako příklad nám zde může posloužit uhelný průmysl. S tím, jak se náklady spojené se změnou klimatu stále více a více prokazují, přišla s nimi i globální debata o tom, kdo by měl hradit tyto škody, které se podle některých odhadů (https://www.theglobeandmail.com/opinion/why-climate-litigation-could-soongo-global/article21002326/) blíží 600 miliardám USD za rok. Ve Spojených státech amerických již probíhá několik soudních sporů, ve kterých jde o náhradu škody v souvislosti se změnami klimatu (jedná se o oběti hurikánů, zvedání úrovně mořské hladiny, veder a období sucha).
Totéž se přihodilo i v oblasti soudních sporů s výrobci tabákových produktů. Není proto tak obtížné představit si, že země, které pociťují dopady znečištění moří a oceánů, zavedou nové zákony, které podávání takovýchto žalob usnadní. Ve znění již zmíněného návrhu směrnice EU o jednorázově použitelných plastech je uvedeno, že výrobci plastových lahví by museli hradit náklady na sběr odpadu, včetně sběru mořského odpadu.
S tím, jak se každoročně miliardy nádob po celé Evropě skládkují, spalují nebo zahazují, a s ohledem na to, že se náklady na jejich zpracování neustále strmě rostou, je pouze otázkou času, než budou výrobci nápojů nuceni vzít riziko soudních sporů a zvýšené finanční zátěže vážněji v potaz. Společnosti, jejichž nádoby budou vraceny přes zálohové systémy, mohou tuto skutečnost použít jako obranu proti potenciálním sporům nebo nárůstu odpovědnosti za čištění.
Větší kontrola
Namísto hrazení všech nákladů spojených se zpracováním prázdných obalů by nápojové firmy musely v případě zálohového systému hradit pouze část těchto nákladů, protože některé náklady by hradili spotřebitelé vytvářející odpad (ti, kteří se rozhodnou se systému neúčastnit). Kromě toho je také obvykle zálohový systém strukturovaný, takže výrobci nápojů mají větší kontrolu nad zpětným zpracováním, což má za následek ještě větší úspory nákladů. Praxe ukázala, že nejlepších výsledků se dosahuje ve chvíli, kdy výrobci nápojů ovládají všechny části tohoto procesu skrze své neziskové organizace.
Závěr
Nacházíme se nyní v přelomové době.
Po celém světě od Severní Ameriky až po Austrálii, stejně jako napříč Evropou si zálohové systémy získávají stále větší podporu. Na světě je nyní více než 40 oblastí, které již zavedly zálohové systémy pro nádoby na nápoje, a Anglie, Skotsko a Malta ohlásily, že se k nim brzy přidají. Konkrétně ve Spojeném království se řada prodejců, kteří tradičně odmítali uzákonění záloh, postavila za zavedení praktických zálohových systémů, včetně Co-opu, Iceland Foods, Morrisons a Tesca.
Kromě Pařížské dohody a různých dohod o vyčištění oceánů může i nedávný čínský zákaz dovozu sběrného papíru a plastů přimět některé země zavést cílenější sběrné systémy jako na příklad zálohový systém, který se již mnohokrát osvědčil jako stálý zdroj vysoce kvalitních materiálů pro recyklaci.
Zálohové systémy dosahují vysoké úspěšnosti, produkují recykláty vyšší kvality, propagují přechod na cirkulární ekonomiku, a nabízí více příležitostí pro znovupoužitelné lahve. Vzhledem ke zjevným výhodám zálohových systémů a často špatným výsledkům, které vykazují jejich alternativy (třídění odpadu v domácnostech), se čím dál tím více výrobců, distributorů a prodejců nápojů přiklání k zálohování jako k nejlepšímu řešení toho, jak zvládnout rostoucí problémy s odpadem na souši i v moři a jak zpracovat nápojové obaly podle principů cirkulární ekonomiky.
Clarissa Morawski působí v Barceloně jako ředitelka Reloop Platform (http://www.reloopplatform.eu/), která propojuje průmysl, vlády a nevládní organizace v Evropě a vytváří tak síť pro podporu politiky, která přinese systémové podmínky pro kruhovou ekonomiku v celoevropském měřítku. Je také předsedkyní v Kanadě sídlící společnosti CM Consulting Inc.(http://www.cmconsultinginc.com/)
Zde uvedené názory jsou názory autorky a nejsou jakkoli podporovány Resource Recycling, Inc. Pokud máte zájem o zpracování jiného tématu formou nezávislé stati, zašlete krátký návrh na news@resource-recycling.com (mailto:news@resource-recycling.com) k posouzení.